Historie Sokola
Sokol vznikl jako první česká tělocvičná organizace v Rakousku-Uhersku v době politické uvolnění šedesátých let 19. století z iniciativy dr. Miroslava Tyrše a Jindřicha Fügnera. Tělocvičná jednota pražská (později Sokol Pražský) byla založena za účasti předních českých vlastenců 16. února 1862 a téhož roku se ustavilo dalších osm jednot na venkově.
První sokolský prapor namaloval Josef Mánes a při jeho rozvinutí 1. června 1862 se stala matkou praporu Karolina Světlá. Náčelník M. Tyrš vytvořil tělocvičnou soustavu a názvosloví (Základové tělocviku). Ideovou stať Náš úkol, směr a cíl uveřejnil v časopise SOKOL (1871). V roce 1869 byl založen Tělocvičný spolek paní a dívek pražských, v němž byla vedoucí osobností Tyršova žačka Klemeňa Hanušová.
Vlastenecké zaměření Sokola se projevovalo od začátku a jeho vystupování – výlety v krojích, účast na národních slavnostech, veřejná cvičení aj. – povzbuzovalo národní sebevědomí. Za 1. světové války měli sokolové velký podíl na vzniku československých legií a ve dnech převratu v říjnu 1918 udržovali pořádek ve městech. Často byli nazýváni naším národním vojskem. Sokolští představitelé – starosta dr. Scheiner a náčelník dr. Vaníček – se stali organizátory nové čs. armády.
Zlatý věk prožil Sokol mezi světovými válkami (1918 – 1938), kdy se stal milionovou organizací. V jeho řadách byli i význační politici včetně prezidentů Masaryka a Beneše. Svépomocí budované sokolovny vznikaly i v malých obcích. Sokolští závodníci reprezentovali úspěšně ČSR na olympiádách a mezinárodních přeborech (Šupčík, Vácha, Hudec, Gajdoš, Děkanová a další). Program Sokola byl vždy všestranný, přitažlivý pro všechny vrstvy a věkové kategorie. Kromě pravidelného cvičení se pořádaly různé soutěže, veřejná vystoupení, akademie, kulturní besedy, šibřinky, výlety, zájezdy do ciziny, tábory mládeže, divadelní a loutková představení, hudební a pěvecké koncerty, přednášky, výstavy, vydávala se řada časopisů a příruček. Vyvrcholením činnosti se staly všesokolské slety.
Likvidace Sokola nastala třikrát. Stal se nepohodlným pro všechny totalitní režimy našich dějin. Poprvé byl zakázán za války v roce 1915, podruhé jej krutě rozprášili nacisté v roce 1941 a potřetí jej pohltila „sjednocená tělovýchova“ po roce 1948. Snahy o obnovu Sokola v roce 1968 udusila normalizace a teprve v lednu 1990 byl vzkříšen – již počtvrté – k novému životu.
Nová éra Sokola nezačala lehce. Musel bojovat o navrácení svého majetku a zažívá i problémy generační. Dnes sdružuje Česká obec sokolská (ČOS) zhruba 1100 jednot a 190 000 členů. Skoro polovina dochází do sportovních oddílů, které přispívají k omlazení sokolských řad. Také do řídících orgánů nastupuje stále více mladých činovníků.
Nové formy prezentace. Sokol dnes nabízí veřejnosti program moderních pohybových aktivit formou netradičních akcí „Takoví jsme dnes“, pořádáním Sokolgymu, soutěží Euroteam aj. Česká obec sokolská spolupracuje s organizacemi, které mají ve svém programu „Sport pro všechny“ u nás i na mezinárodní úrovni (TAFISA, ISCA aj.) a sokolští cvičenci reprezentují ČR i na světových gymnaestrádách.
Založení Sokola
Okolnosti vzniku Sokola jsou spjaty s uvolněním poměrů v Rakousko-Uhersku, které následovalo po odvolání národem nenáviděného ministra Bacha. Byly zakládány různé kulturní vlastenecké spolky (jako Umělecká beseda, Hlahol či Svatobor), ale nová doba si žádala kromě oživení národní kultury i fyzickou zdatnost každého jedince, proto se tehdy velmi dařilo různým tělocvičným ústavům. Mezi ně patřil také český ústav Malypetrův, který později sehrál důležitou roli při založení Sokola. Jedním ze cvičenců a později cvičitelů tu byl Miroslav Tyrš.
Právě v této době oslovil Tyrš české cvičence Schmidtova ústavu a získal je pro založení českého tělocvičného spolku. Spolu s Juliem Grégrem připravili znění stanov nově vzniklé Jednoty pražské a předložili je na c. k. místodržitelství v prosinci 1861.
Stanovy byly schváleny, a tak byla do Malypetrova ústavu v Panské ulici svolána na 16. února 1862 (což je datum založení Sokola) ustavující valná hromada. Dostavilo se na ni 75 členů. Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (později náčelníkem) Miroslav Tyrš, členy výboru se stali Rudolf Thurn-Taxis, Rudolf Skuherský, Emmanuel Tonner, Karel Steffek, František Písařovic, MUDr. Eduard Grégr, JUDr. Julius Grégr, Jan Kryšpín, Ferdinand Fingerhut (Náprstek), a JUDr. Tomáš Černý. Dalšími osobnostmi, které sympatizovaly s novým spolkem, byli J. E. Purkyně, Jan Neruda, Josef Mánes, J. Barák a další.
Hlavním heslem, které razil Tyrš, bylo „Tužme se!“, Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“, Fügner tykání a oslovová ní „bratře“, Mánes namaloval první prapor a skicu prvních krojů (upravených později Ženíškem). Název Sokol se poprvé uvádí ve stanovách z listopadu 1864 (dříve nebyl uveden, aby neprovokoval úřady, neboť byl převzat z názvu černohorských revolucionářů).
První roky Sokola
Cvičení v Sokole bylo zahájeno již v březnu 1862 a zprvu se konalo v pronajatých prostorách Malypetrova ústavu v Panské ulici, pak v sále U Apolla v Ječné ulici a nakonec v Konviktu v Bartolomějské ulici. Členstva stále přibývalo, a proto dal J. Fügner podnět ke stavbě vlastní tělocvičny, na kterou věnoval základní finanční částku. Tato budova, sloužící dodnes svému účelu, byla postavena v novorenesančním slohu architektem V. I. Ullmannem na rohu ulic Žitná a Sokolská. Vznikla v rekordním čase – již v prosinci 1863 se tam začalo cvičit.
Od začátku vznikaly mezi dvěma skupinami vedoucích činovníků diskuze o programu nového spolku. Skupina kolem Tyrše a Fügnera prosazovala hlavně cvičební náplň, ostatní členové výboru v čele s Thurn-Taxisem propagovali spíše účast na různých veřejných slavnostech a společenských událostech. Cvičební program byl již tehdy značně progresivní – kromě cvičení prostných, pořadových a nářadí se cvičenci věnovali také disciplínám úpolovým (šerm, vzpírání, zápas, vrh břemenem aj.) a základům atletiky (běhy a skoky). Sportovalo se i venku, jednoty pěstovaly plavání, veslování, bruslení, jezdectví a pořádaly se četné výlety.
K tomu patřila i etická a vlastenecká výchova, což jako celek odpovídalo Tyršem vytčené idee podle antických vzorů, tj. všestranné osobnosti zdatné tělesně i duševně. V Sokole byl také bohatý společenský a kulturní život – vzdělávací přednášky, hudební, divadelní a loutkové soubory, koncerty, plesy a zábavy.
První výlety, při kterých byli sokolové v rudýc h garibaldiovských košilích všude vřele vítáni, uspořádala pražská jednota již na jaře 1862, a to na Říp a na Závist u Zbraslavi.
Velkou událostí se stalo též rozvinutí prvního praporu Sokola Pražského dne 1. června 1862 v sále U Apolla. Namaloval jej na hedvábí Josef Mánes a jeho pozůstatek je dodnes uchováván. Od té doby vznikly dvě kopie, z nichž poslední nechal zhotovit Sokol Pražský po obnově Sokola před XII. sletem v roce 1994.
Již v průběhu roku 1862 vznikly další jednoty na českém venkově, a to v Brně, Čáslavi, Jaroměři, Jičíně, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace, Příbrami a Turnově. K nim přibývaly každoročně další, a to nejen na území Čech a Moravy, ale i v zahraničí. Pro mnohé porobené slovanské národy znamenalo založení Sokola zvýšení národního uvědomění a vlasteneckých snah. V roce 1865 dokonce založili naši krajané první jednotu v USA.
Rozvoj Sokola do roku 1914
Rozvoj Sokola před 1. světovou válkou je možné zaznamenat několika významnými mezníky:
1865 – první veřejné cvičení konané v Sokole Pražském (26. 3.)
1866 – založení Tělocvičného ústavu pro hochy a dívky při Sokole Pražském
1869 – vznik Tělocvičného spolku paní a dívek pražských, hlavní cvičitelkou se stala Klemeňa Hanušová, starostkou Žofie Podlipná, tento spolek měl 110 členek a 32 žákyň, první veřejné cvičení se uskutečnilo v následujícím roce
1866 -1871- mohutný vzrůst Sokola, pak útlum ve spojitosti s politickou situací, některé jednoty spojovány s hasičskými spolky
1882 – sjezd Sokola = I. všesokolský slet
1884 – Tyršova smrt, vznik prvních žup
1887 – II. slet připraven, ale rakouské úřady zakázaly průvod a vítání hostů na nádraží, proto slet byl zrušen, a namísto toho se konalo veřejné cvičení v Českém Brodě, účast Američanů, první cvičení s kužely
1889 – ustanovena Česká obec sokolská (ČOS), první vrcholný orgán sokolských jednot a žup (snahy už od dob Tyršových). Starostou Jan Podlipný, jednatelem Josef Scheiner, náčelníkem F. Čížek
Zlatý věk Sokola
Období první republiky, které trvalo pouhých 20 let, přineslo Sokolu zadostiučinění za dlouhodobé usilování o naši státní samostatnost a zároveň příznivé ovzduší pro nebývalý rozvoj. Sokol se stal opravdu celonárodní organizací. Každý 15. občan byl jeho členem a celkový počet se blížil k milionu. ČOS měla již 52 žup, z toho 6 na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Rozvíjel se také cvičební proces, konaly se např. každoroční zkoušky zdatnosti pro rozřazení do družstev, vycházely téměř dvě desítky odborných časopisů, několik též pro mládež.
V Sokole se také pravidelně konaly závody všech složek, a to v nářadí, atletice, ve hrách, plavání a dalších sportech, jejichž počet se postupně rozrostl na 36 odvětví. Nejlepší cvičenci postupovali výše a dostávali se až do reprezentačních družstev. ČOS reprezentovala naši republiku na mezinárodních závodech a olympiádách, odkud přiváželi cenné medaile. Propracována byla také metodika cvičení a sportů, vycházely četné příručky ve vlastním nakladatelství ČOS. Od 20. let se začal rozvíjet i pobyt v přírodě zahrnující výlety, tématické vycházky, zájezdy a hlavně táboření (celkem bylo uspořádáno přes 900 táborů). Na tom má hlavní zásluhu náčelnice sestra Marie Provazníková, která byla též neúnavnou propagátorkou nových sportů. O úroveň cvičitelů a trenérů – vesměs dobrovolných – pečovala škola ČOS.
Na vysoké úrovni byla vzdělavatelská práce, která zaručovala sokolské a národní uvědomění všech členů Sokolstva včetně mládeže. Rozvíjela se i kulturní činnost, zaklád aly se pěvecké sbory, hudební a trubačské, ochotnické a loutkové kroužky.
Pořádaly se mezisletové slavnosti, zájezdy do jiných žup a četné výjezdy do zahraničí na slavnosti tamních sokolů.Nesčíslný byl počet schůzí, srazů a sjezdů, z nichž nejvýznamnější byly sjezdy valné, přijímající zásadní rozhodnutí. Sokolové nechyběli ani na žádné celostátní oslavě a obecně jim byla uznávána velká autorita.
Sokol v dějinách národa
Sokol měl již od svého počátku velký vliv na vlastenecké smýšlení českého národa. Díky svému programu i vzrůstajícím významem přibývalo členů a záhy byl Sokol nejsilnějším tělocvičným spolkem v českých zemích. Kromě toho jeho myšlenky a činy oslovovaly slovanské země po celé Evropě. Úřady rakousko-uherského mocnářství si byly vědomy tohoto vlivu a brzdily sokolskou činnost, kdekoli to bylo možné. Přes toto úsilí se sokolská organizace stále rozrůstala a postupně si vydobyla veřejný respekt. Její slavnosti a slety přitom byly v podstatě národními demonstracemi, protože Sokol měl přímo ve svém programu boj proti národnostnímu útlaku, a po stránce tělocvičné nechyběl ani výcvik v branných disciplínách.
Během 1. světové války pocítil Sokol jako jeden z prvních zpřísněný postup úřadů. Při sletu v Brně došlo po prvním vystoupení žen ke zrušení celého programu, protože tam dospěla zpráva o zavraždění následníka trůnu Ferdinanda d’Este v Sarajevu. Mnoho Sokolů muselo odejít na frontu, a tak činnost jednot závisela na ženách. V roce 1915 byla úředně rozpuštěna ČOS a starosta Scheiner byl internován, neboť se angažoval v tajných spolcích Mafie a Národní výbor, dokonce podporoval ze sokolských prostředků Masarykovo úsilí za oceánem. V některých sokolovnách vznikly během války lazarety pro sokoly raněné na frontě, ve kterých vykonávaly dobrovolnou službu členky jednot. Když byl T. G. Masaryk navštívit v Rusku příslušníky našich legií, přivítali jej legionáři-sokolové, kteří si zakládal i jednoty přímo ve svých bojových jednotkách.
Když bylo zřejmé, že se válka chýlí ke konci, začalo se vedení Sokola připravovat na dny převratu. Díky tomu byli schopni hned 28. října 1918 postavit do služeb nové republiky Národní stráž, která převzala okamžitě pořádkovou službu v Praze i dalších městech. V roce 1919 postavili Sokolové čtyři jednotky Pluku stráže svobody na obranu jižního Slovenska proti vpádu Maďarů. Starosta ČOS dr. Scheiner a náčelník Jindřich Vaníček byli v době budování naší nové armády pak pověřeni vysokými funkcemi na Ministerstvu národní obrany.
Neuplynulo mnoho let a nastalo opět ohrožení našeho národa. V Německu se zmocnili vlády fašisté, kteří své územní požadavky rozšířili i na Československo. V těchto těžkých dobách opět Sokol podporoval vlastenecké cítění Čechů, což vyvrcholilo manifestací na X. všesokolském sletu v roce 1938.
To se však již schylovalo k Mnichovské dohodě a v následujících těžkých letech války němečtí okupanti sokolům jejich postoje neodpustili. Přibližně 12 000 členů bylo vězněno, z toho 3300 v nacistických koncentračních táborech zahynulo. Sokol přišel o své nejlepší činovníky a neušel ani postihům během heydrichiády, neboť do atentátu bylo zapleteno několik sokolských rodin. Nové sokolské jednoty však byly zakládány i během války, a to u zahraničních bojových jednotek, hlavně v Británii, kde v leteckých útvarech bojovali Češi a Slováci, kteří včas opustili okupované Československo.
Zato po skončení války zaznamenal Sokol výrazný vzestup, a během krátké doby dosáhl svého vrcholu. Počet jeho členů překročil hranici jednoho milionu a jednot bylo přes 3400. Mnoho z nich mělo vlastní sokolovnu, která se stala zejména v menších městech kulturním a společenským střediskem. Poválečné nadšení bylo veliké a při XI. sletu na Strahově vystoupilo přes půl milionu cvičenců. Tento slet se však uskutečnil již po únorovém puči, a komunistům měl posloužit jako výkladní skříň demokracie. To ještě netušili, že se slet, a zejména jeho hlavní průvod stane největší demonstrací proti nastupujícímu režimu. Proto na podzim 1948 krutě zakročili, a jejich akční výbory vyloučili ze Sokola přes 11 000 členů.
Léta totality 1948-1989
Po únorovém převratu komunisté dosáhli faktického sloučení tělovýchovy. Zprvu sice dál fungovaly jednoty pod názvem Sokol, ale původní orgány a stanovy ČOS již neexistovaly. V prosinci 1952 byl přijat zákon o tělesné výchově a sportu Řídícím orgánem se stal Státní výbor pro TVS, kterému náleželo i řízení Dobrovolných sportovních organizací ustanovených podle pracovních odvětví. Toto uspořádání (dle sovětského vzoru) se však neosvědčila a dobrovolná tělovýchova začala skomírat. Proto byl v březnu 1957 zřízen Čs. svaz TVS, který existoval až do r. 1990.
Někteří činovníci ukončili svou činnost hned v roce 1948, většina však pokračovala v odborech ZRTV, cvičenci beztak říkali, že „chodí do Sokola“.
Dodnes se přetřásá otázka spartakiád. Byly většinou záležitostí škol a armády, méně již bylo cvičenců z jednot. Dnešní výroky, že účast na spartakiádách byla vynucená, nejsou zcela pravdivé.
Ve vedení spartakiád stáli většinou bývalí sokolové, takže se dá říci, že byly – aspoň po cvičební a organizační stránce – pokračováním sletů. Nebýt sletů, nebylo by spartakiád. Mnozí cvičitelé viděli ve spartakiádách možnost zachování sokolské tradice, protože naše hromadná cvičení neměla ve světě obdoby. Po stránce pohybové, a zejména v choreografii větších celků, byly spartakiády pokrokem. Časem se podařilo ubrat jim na pompéznosti, a také politický rámec nebyl tolik zdůrazňován.
V období Pražského jara 1968 se pokusili bývalí přední činovníci ČOS o obnovu Sokola. Na jejich výzvy se sešly v sále na Žofíně dne 5. května 1968 stovky bývalých sokolům a založili tehdy přípravný výbor pro obnovu sokolské organizace. Již v srpnu však zmařil jejich naděje vpád vojsk Varšavské smlouvy a následná normalizace.
Obnova po roce 1989
Na podzim 1989, tedy v době, kdy politická situace v Evropě již naznačovala pád železné opony, se začali scházet bývalí sokolští činovníci, a také se začalo tajně nacvičovat na slet, který plánovalo zahraniční sokolstvo do Paříže na rok 1990. Sokol byl tedy připraven a po obnově demokracie 17. listopadu 1989 rychle obnovil svou činnost.
Nejprve byla zřízena ústřední kancelář v Dušní ulici, kam se hlásily stovky sokolů ke spolupráci. Rozhodující byl sjezd na pražském výstavišti konaný 7. ledna 1990, kam přišlo téměř 3000 lidí. Rychle se obnovovaly sokolské jednoty, kterých je dnes již zhruba 1200. Obnovené jednoty však jen těžko získávaly zpět svůj bývalý majetek.
Organizačně byla obnovena také většina žup v Čechách a na Moravě, následkem zřízení nových krajů však došlo k menším úpravám jejich působnosti. Obnovená ČOS získala zpět pro své ústředí Tyršův dům v Praze, který mu ochotně předala Fakulta tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy, hned poté, co dostala náhradní objekt v Praze-Vokovicích. Tyršův dům je dnes již zevrubně opraven, a to i po ničivých povodních roku 2002. V květnu 2005 pak oslavil 80 let od svého otevření.
Tělocvičný proces v Sokole prošel velkou proměnou, protože vývoj v oblasti tělovýchovy stále pokračuje. Dřívější sokolské cvičení je dnes koncipováno jako všeobecná průprava pro děti a kondiční pro dospělé, v mnohém má ale ještě modernější ráz. Byla pozměněna forma i obsah, což si získává stále nové příznivce. Objevují se například různá cvičení při hudbě. Aerobic, kalanetika, rokenrol, pořádají se soutěže ve všestranném víceboji pro děti i dospělé, turistické akce a soutěže, cvičení a výlety pro seniory atd. Přibývají také nové sporty, kterých odbor sportu ČOS eviduje již kolem osmdesáti. Pokračuje se ve výchovném procesu i v kulturních činnostech. Dále se rozvíjí tradice všesokolských sletů, přesto ČOS i župy pořádají i řadu jiných větších akcí, kterých se účastní závodníci i ze vzdálených jednot a žup.
Osobnosti Sokola
Významné úspěchy sokolského hnutí před jeho dočasným zánikem po roce 1948 byly ovlivněny i významnými osobnostmi, působícími v jeho řadách.
Dr. Miroslav Tyrš
zakladatel Sokola – se narodil 17. září 1832 v Děčíně. Vystudoval filosofii a věnoval se především estetice. Byl obdivovatelem antické kalokagathie a její zásady rozvoje člověka po stránce tělesné i duševní prosazoval pak i v Sokole. Jako vychovatel v Novém Jáchymově na Berounsku se setkal s Jindřichem Fügnerem a z jejich úvah vzešla iniciativa k založení českého tělocvičného spolku v roce 1862. V Sokole Pražském byl Tyrš místostarostou a náčelníkem, velel také prvnímu sokolskému sletu 1882 na Střeleckém ostrově. Od roku 1871 řídil časopis Sokol, uvedený proslulým programovým prohlášením „Náš úkol, směr a cíl“.
V roce 1873 vyšel jeho spis „Základové tělocviku“, obsahující promyšlený tělocvičný systém a výstižné názvosloví. Svou statí „Hod olympijcký“ oslavil olympijskou myšlenku dávno před obnovou novodobých her. Později dosáhl Tyrš docentury a v roce 1883 profesury na pražské univerzitě, pro níž se měl vzdát činnosti v Sokole. V napjaté situaci se léčil v tyrolském Oetzu, kde zahynul 8. srpna 1884 v horské řece Aaše.
Jindřich Fügner
spoluzakladatel Sokola – se narodil 10. září 1822 v Praze. Věnoval se obchodu, později se stal odborníkem v pojišťovnictví. V podnikání byl úspěšný, ale měl vyšší cíle. Stále se vzdělával, věnoval se i hudbě, společenským zájmům a sportu. Vlastenecké cítění jej sblížilo s Tyršem, jehož myšlenku na založení českého tělocvičného spolku s vyšším posláním pomáhal uskutečnit. Po vzniku Sokola Pražského se stal jeho prvním starostou a mecenášem, zasloužil se především o výstavbu první sokolovny v Žitné ulici v Praze. Fügner zaváděl do Sokola demokratické vztahy mezi členstvem a staral se též o bohatou kulturní a společenskou činnost (uvedl v život „šibřinky“ aj.). Zemřel však již ve 43 letech v roce 1865
Renáta Tyršová
(1854-1937)
dcera Jindřicha Fügnera a manželka dr. Miroslava Tyrše, byla významnou sokolskou pracovnicí a spisovatelkou v oboru vzdělávání a národopisu. Podílela se na výstavách a na vzniku sokolského muzea. Spolupracovala s Tyršem a po jeho smrti utřídila jeho spisy. V roce 1931 jí byl udělen čestný doktorát na Universitě Karlově.
Klemeňa Hanušová
(1845-1918)
spolupracovnice Tyršova, spoluzakladatelka a dlouhodobá cvičitelka Tělocvičného spolku paní a dívek pražských (od 1869). Upravila Tyršovu soustavu pro potřeby žen, prosazovala estetická hlediska, cvičení při hudbě, ortopedický tělocvik, pečovala o rozvoj školní tělesné výchovy. Psala metodické spisy, vychovávala cvičitelky a celkově ovlivnila postavení žen ve společnosti
JUDr. Jan Podlipný
(1848-1914)
byl starostou České obce sokolské 1889-1906, primátorem města Prahy 1897-1900 a poslancem Zemského sněmu. Jeho zásluhou uskutečnilo sokolstvo řadu zájezdů do zahraničí, čímž si „otevřelo okno do světa“.
JUDr. Jindřich Vaníček
(1862-1934)
legendární náčelník ČOS, pokračovatel díla Tyršova. Zmodernizoval sokolský tělocvik, zaváděl zejména sportovní disciplíny. Řídil šest sletů od 1895 do 1926. Po roce 1918 se podílel na utváření nové čs. armády.
JUDr. Josef Scheiner
(1861-1932)
zasloužil se o vznik České obce sokolské a stál v jejím čele 1906 – 1932, od roku 1906 předseda Mezinárodního tělocvičného svazu, starosta Svazu Slovanské sokolstvo v období 1912 – 1932. Uvedl v život cílenou vzdělavatelskou práci v Sokole. Za 1. světové války financoval zahraniční činnost T. G. Masaryka a byl internován. Po roce 1918 pověřen organizací čs. branné moci.
MUDr. Stanislav Bukovský
(1889-1943)
v mládí vynikající závodník a cvičitel. V roce 1932 převzal po dr. Scheinerovi starostenství v ČOS a Svazu Slovanské sokolstvo. Zahynul v koncentračním táboře Osvětim v roce 1943.
